Nesnášíš Justina Biebera??? Klikni ZDE
Kawaii náušnice,náhrdelníky
a přívěšky na mobil ZDE

Sladkosti 1.část - začátek

16. dubna 2012 v 16:20 | Shina-chan |  Povídky
Takže je to tady 1.část mojí povídky...už vám jí slbuju dlouho
tak tady je :
Jo a ještě vám chci jen říct je to moje první povídka tím myslím žádný zázrak
tak ještě jednou tady je:


Jsem Nakano Azumi ,je mi 17let a žiju sama ve školním bytě.Moji rodiče hodně cestují takže je vidím jednou za rok
A pracuju jako maidka v cukrárně.

"Azumi."volá na mě šéfka ze skladu.
" Ano šéfko?" řeknu stylem pusť mě už domů.
"Prosimtě utři stoly a zvedni židle."zavolá.
"Co? Ale já to dělala včera...proč...proč to neudělá Misaki?"zasténám
"Ona dělá něco jiného."řekne a dodá "začni makat!"
- Utírám,utírám,zvedám,zvedám...a takhle to šlo další půl hodiny.
"Už to mám."oznámím šéfce
"Tak už běž..."řekne vyčerpaně
"Naschle"zařvu přes celý obchod
=po chvíli chůze=
"možná bych měla zajít do obchodu...doplnit zásoby"řeknu si pro sebe "Né kašlu na to"rozhodnu se
=po další chvíli chůze=
- Ano už jsem skoro doma už vidím své dveře a...osobu před nimi? To je....Kyoshi!? Co chce tak pozdě?!
" Ahoj Azumi." pozdraví celkem mile
"Kyoshi...ahoj"řeknu poměrně zmateně "Co tady děláš"zeptám se
"No..jak bych ti...můžu u tebe bydlet?" zeptáse s nuceným úsměvem
"Co?! Hele když jsem jednou říkala že by bylo vesele mít tě doma nemyslela jsem to vážně." vysvětlím mu
"Stím to nemá nic společnýho!"vysvětlí pro změnu on mě
"Fajn...tak proč se ptáš zrovna mě?
"Protože si jediná kdo bydlí sám..myslím stěch co znám." řekne sklesle
"No a že bydlím sama.Co stím má co společného?" opět nechápu o co de
"Asi to že dospělí s kterýma všichni bydlí mě nechcou domů."řekne ještě víc sklesle než předtím
"Tak požádej rodiče ne?" připomenu mu že i on má rodiče
"to bych rád ale nevím kde jsou."řekne vážně
"Co?"zeptám se nevěříčně
"Řeknu to takhle...když jsem začal chodit na střední školu tak jsem se odstěhoval a oni taky.Akorát si změnili telefoní čísla a nic mi tu nenechali...nemám fajn rodiče?"zasměje se
- To jako fakt...tak to bych ho u mě možná měla chvíli nechat...ne! Ne! To nejde zas tak dobře ho neznám.
Ale přece ho nemůžu nechat spát někde na ulici...
"Azumi prosím.Jen co najdu něaké jiné bydlení tak vypadnu...prosím."škemrá jak malé dítě
"No nevím neměla bych..."
"Prosííím."škemrá víc a víc
"Tak fajn!" oznámím mu
"Vážně?" ujištuje se
"Jo" jen doufámže toho nebudu litovat..
pokračování příště...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 *DiDi* *DiDi* | Web | 17. dubna 2012 v 16:03 | Reagovat

To bolo úžasné ! Skvelá poviedka teším sa na ďalší diel :D Tak rýchlo píš,píš ^^

2 Te. Te. | Web | 23. dubna 2012 v 17:41 | Reagovat

Sice nejsem moc zastánce toho, když se povídka skládá jen z dialogů, ale tyhle jsou takovou zábavnou formou a vypadá to na pořádný kopec legrace, už se těším :D :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama